Tolo, Poloponés

Zdravím!

tentokrát jsme byli zase v Řecku, ale né na Krétě (to popisujeme na www.agiagalini.ic.cz), ale na Peloponésu v oblasti Tolo. Takže níže jsme sepsali pár info o:

1/ Peloponésu, respektive Tolu, Athénách, Mykénách, Delfách, Spartě, Olympii apod., ale také o možnostech přepravy, dopravě, plážích a taky sněhulácích :-)
2/ o cestovní kanceláři Venus and trade tours = www.vtt.cz
3/ info z dovolené 2007: Agia galini, Kréta, Řecko
4/ info z dovolené 2009: Francie poznávací autem

Minulý rok jsme jeli na Krétu s německou cestovkou Neckrmann, nyní jsme jeli s českou Venus and Trade Tours. Vybrali jsme Peloponés, protože je toto letovisko obklopeno památkami a našim záměrem bylo je projet, a ikdyž jsme věděli, že vtt.cz nabízí i fakultativní výlety, tak jsme chtěli jet půjčeným autem - má to své výhody i nevýhody. Jeli jsme na 11 dní s polopenzí a pozor: koupili jsme zájezd s dost velkým předstihem, protože se tato destinace hodně vyprodává a všiml jsem si, že nikdo jiný než vtt ji nenabízí (nebo jsem špatně hledal :-)) a taky na to nebyly ani last minutes. Na výběr vtt myslím nabízelo dva hotely, my jsme si vybrali jakýsi rodinný hotel Ritsa. Z Internetu jsem si přečetl pár recenzí, které mluvily různé věci, a s kterými částečně souhlasím. Ještě se k tomu vrátím o pár řádek níže.

Už teď napovím, že jsem byl velmi spokojen, sumarizace vypadá takto:

Přílet

TOLO

26.6.2008 jsme v 10:00 dorazili na letiště s předpokládaným odletem ve 12:05, ale protáhlo se to na 13:30 (přetížený letecký prostor). Nelíbilo se mi to zdržení, ale s odstupem času musím říct, že to byla pohoda (což jsem tehdy ještě neocenil), protože v Česku na letišti nejsou blázni a nemají v tranzitní místnosti nastavenou klimatizaci na -10°C jako v Řecku :-). Letenky nám dali ze stánku vtt a vůbec vše šlo hladce.

V Řecku jsme přistáli na malém letišti v Kalamatě, přesedli na autobus a vyrazili do Tola. Cesta trvala asi 3 hodiny i s půlhodinovou přestávkou v Gigapoulisu na odpočinek + koupení jídla a pití.

Do Tola jsme dorazili okolo 20:00, byli jsme grogy, takže jsme nikam nešli, jen jsme dostali na recepci klíče + zaplatili jsme si klimatizaci za 44 EURO a tím dostali ovladač od klimy. Nevím kdo rozděloval pokoje, ale měli jsme obrovské štěstí. Dostali jsme pokoj ihned nad venkovním barem a bazénem = docela dobrý výhled, pohoda. Takové štěstí neměli Ti, kteří se koukali buď do jiného hotelu nebo na rozestavěné betonové torzo budovy. My se chtěli hlavně rychle sprchnout a usnout, ale vyskytl se dost velký problém v koupelně - zářivka nesvítila, jen velmi ostře blikala v intervalu cca půl vteřiny. Vypadá to banálně, ale nešlo při tom ani rovně chodit. O sprše nebyla řeč. Kdybych měl epylepsii, tak tam ležím :-). Nahlásili jsme to na recepci, slíbili opravu ihned, ale přítelkyně na ně musela trochu přitlačit. Nakonec se ukázalo, že ani asi pátá zářivka není funkční. V době, kdy jsme už z okna viděli všechny ostatní osprchované, převlečené, usmívající se a dávající si pivko, jsem já pořád stál na balkóně, triko i kalhoty přilepené potem na sobě a rezignoval jsem na jakýkoliv odpor. Tak jsem si chtěl alespoň pustit televizi, ale zapomněli nám dát ovladač a bez něj to nešlo rozjet. Takže přítelkyně už byla dost nervní :-). Naštěstí jsme pak dostali jak ovladač k TV (né žebychom chtěli koukat na Tv, ale večer před spaním je to dobré + na jednom z programů hrály večer špičkové filmy :-), které jsem z únavy nikdy neviděl celé :-), tak nám i opravili světlo.

1. den

HOTEL RITSA

První den jsme se rozkoukávali po Tolu a Ritse. Teď hotel zrecenzuju z pohledu celého pobytu:

Podstatné věci:
Nabídka jídel: snídaně i večeře formou bufetu. Nabídka snídaní myslím vždy stejná, večeře se střídaly, ale nabídka nebyla široká. Snídaně: džus grepový, džus pomerančový, rajčata s balkánským sýrem, 2 typy salátu, salám, tvrdý sýr, pečivo, máslo, med, pár typů marmelád, někdy vajíčka, nějaké sušenky... Večeře: rajčata s balkánským sýrem, paprika, cibule, někdy olivy, špagety, masové koule, ryba, těstoviny, myslím, že souvlaki, domácí hranolky... nevzpominám více a vždy meloun, vodní meloun nebo broskve jako dezert. Snídaně vždy od 7:30, večeře od 19:30 + boj o místa u stolů venku na terase (toho jsme se neúčastnili :-)).
Kvalita jídel: na snídani si stěžovat nemůžu, spokojenost. S večeřema je to horší... ono někdy šlo jakoby vidět, že něco sem tam nevypadalo úplně dobře :-) nevím jak to popsat. Někteří by byli asi tvrdší v popisu :-)

Možnost cestovat: jedním slovem "luxuska". S vtt jsme nikdy na fakultativní výlet nejeli, ale myslím že mají dost dobrou nabídku a lidé si to myslím chválili. Já chci zmínit hlavně to, že v Tolu jsou cca 4 auto půjčovny. My jsme si nechali udělat od každé nabídku na 7 dnů i s pojištěním do hodnoty 300 - 500 EUR v případě, že způsobím nehodu sám. Auto v základní skupině, takže buď Picanto, Panda apod. Vyšlo nejlépe XXXX, který nabídl cca 170 EUR, ale jejich prospekt obsahoval tolik chyb v angličtině, že jsem z nich měl strach. Vybrali jsme nakonec Europcar s nabídkou 186 EUR. Dny jsme upravili na 5 dnů a nabídka zněla 148 EUR na auto Renault Twingo 1,2. POZOR! jedna z dalších půjčoven (první od Ritsy směrem do města) má luxusní ceny, ale pak se dočtete, že jsou komplet bez pojištění a kilometry jen do 100 na den = hrůza. Když to dopočítáte tak jsou nejdražší.

Kam za Antikou: zase "luxuska". Na Peloponés se jezdí do Niforeiki a Tola. Tolo je ideální destinace na památky. Neznám nic lepšího. Ihned vedle jsou Epidaurus, Korinth, Mykény, Nafplio a nedaleko Athény, Delfy, Sparta a mnoho dalších. A je to krása.

Jak na pláž + pláž: asi tak 100 metrů na pláž přes nefrekventovanou cestu = bez problémů. Samotná pláž výýborná. Pláž písčitá, vstup písčitý, pozvolný. Nalevo byly skály, tam se potápělo několik lidí, směrem vpravo se pláž postupně zúžovala a na konci je přístav. Vždy ráno naprosto bez vln, někdy k večeru docela velké = pohoda. Vhodné pro rodiny s dětmi.

Nepodstatné věci:
Nábytek pokojů: docela starý, ale na něm přece vůbec nezáleží, trezor.
Výhled z pokoje: my jsme dostali pokoj se super výhledem, ale někteří měli problém: koukali na rozestavěný hotel, do jiného hotelu. Jedna paní si stěžovala, že u její terasy parkují motorky, což může být velký problém. Takže je to o štěstí - my jsme byli spokojeni.
Personál: Spokojenost. Byl přívětivý, snaživý. Nejvíce jsme mluvili s ruským přistěhovalcem - mluví anglicky, řecky, lámaně česky. Personál obecně umí pár vět česky + delegát je stále po ruce, takže je to i pro lidi, kteří třeba neumí ani slovo anglicky. Delegát pan Papadupolous je obecně snaživý, rád poradí takže z našeho pohledu byl v pohodě. Někteří ovšem z něho byli nešťastní, ale neznám detaily takže zůstává, že je v pohodě.

Jaké je Tolo jako město: nic moc special tam prostě není. Žádná nádherná zákoutí, která by něčím uchvátila apod. Pokud můžu srovnat minulou dovolenou na Krétě v Agia Galini (www.agiagalini.ic.cz), tak Tolo jako město prohrává bohužel na plné čáře. Je to jedna dlouhá silnice, obchůdky, hotely, taverny, ale nic úchvatného. Takže naše večery se skládaly z toho, že jsme prošli hlavní třídu, koupili si fakt dobrou zmrzlinu za 1,5 EUR a šli zpět. Až s odstupem času oceňuju na minulé dovolené hodně to, že jsme měli polopenzi v nejlepší taverně v Agia Galini, v těch nejlepších uličkách města, které stálo v kopci, protože tam jsme si užívali pohodu. Zase v Agia Galini byla pláž i se vstupem do vody naprosto hrozná.

Už jste viděli sněhuláka na pláži?

Obecně se první den nic nestalo. Dopoledne moře, pak tzatziki, meloun a spát. Odpoledne zase moře.

Více informací na: Tolo

2. den

TOLO

Druhý den jsme strávili také v Tolu s tím, že jsme vybírali půjčovnu aut, a objevili vynikající zmrzlinu. Jinak jsme si to užívali, krásně jsem se potili :-). A tento den jsme vyzkoušli i bazén u hotelu + ve hře Scrabble jsem překvapivě naprosto převálcoval přítelkyni :-).

3. den

ATHENY

Trasa:
Km: asi 150 + 150

Byla neděle a náš delegát nám už v sobotu říkal, že pořádají fakultativní výlet do Athén v neděli, protože tam Athéňané nejsou a je to jednodušší. Vyjeli jsme také. Zeptali jsme se v autopůjčovně jak nejlépe jet a taky kde nechat auto apod. a ukázalo se, že je to jednoduché. Plánek:

Jeli jsme na: Nafplio, Argos, dálnicí přes Korinth. Za Korinthem je tall (je třeba platit za dálnici - cesta do Athén cca 5 EUR, cesta zpět cca 7 EUR = docela dost) a za ním sjeďte do levých jízdích pruhů, aby jste nepropásli odbočku na letiště. Jeďte směrem na letiště a hledejte odbočku doprava na olympijský stadión. Tam sjeďte, po levé straně už po chvíli uvidíte velké parkoviště, kde nikdo nestojí. Nám se zdálo, že jsme ztraceni, protože žádné jiné ukazatele než sjezd z dálnice nenajdete. Auto nechte tam a pěšky dojděte k metru (není to daleko). Je to z pohledu z parkoviště cesta zpět k dálnici - určitě to neminete, je to tak schválně kvůli olympiádě. Jde o stanici Irini. Jízdenka na 1,5 hodiny stojí 0,80 EUR a prodá Vám ji chlápek v okénku, jsou tam i slušné záchody. My jsme vyjeli z Tola v 7:00 a v 9:00 jsme už seděli v metru a byli jsem před cílovou stanicí Monastiraki. Vyjdete z metra a jste hned před Hadriánovou knihovnou, ale dovnitř jsme nešli. Vstupné 12 EUR, které platí na další 4 památky, ale na ně jsme nechtěli.

Důležité pro nás byly: Akropole a Agora, Pnyx a jim blízké věci. Není to moc, ale na jedno odpoledne je to až až, uvidíte sami. Vydali jsme se směrem k Akropoli, k jejímu hlavnímu vstupu, čili asi 1 km směrem za hadriánovu knihovnu pokud stojím u východu z metra. Vstup za 12 EUR a platí pro Akropoli, Agoru, a ještě další 3 oblasti... nepamatuji si.

Výhled je super, první jsme spatřili Dionýsovo divadlo, pak jsme stoupali okolo několika Stoa a prošli kolem krásného divadla Heroda Atticy.

Následně to byl Polypropyleje - tady jsem málem zkolaboval z horka :-) Pil jsem o duši, ale nasadil jsem vysoké tempo a horko bylo velké a stoupání vysoké :-).

Prošli jsme Polypropyleji zahalenými do lešení a octli se na samoté Akropoli. Musím přiznat, že je obrovská škoda, že 26.září 1687 při útoku na Tureckem ovládanou Akropoli explodovala (úschovna výbušného prachu) a proto dnes vypadá jak vypadá. Pro lepší orientaci přikládám fotky z netu:

Bylo a vypadá dnes:

Celkově to byla krása.

Zpět jsme se vydali asi okolo 16:00, doma jsme okolo 20:00.

Více informací na: Atény
Více informací na: Akropol
Více informací na: Parthenón
Více informací na: Agora

4. den

EPIDAUROS, MYKÉNY, NEMEA, STYMFALIA, KORINTH

Trasa: Tolo, Epidauros, Nafplio, Mykény, Nemea, Jezero a zpět
Km: 30 + 30 + 30 + 30 + 60 + 80 = 260 km

Tento den jsme vybrali blízké okolí: Epidauros (30 + 30 km) Divadlo je nádhera, byli jsme tam asi po 9 hodině a bylo tam málo lidí, takže jsme krásně slyšeli nějaké jiné turisty jak zkouší mluvit a zjišťují jestli je fakt jde dobře slyšet. Já jsem taky něco ze sebe dostal - i když to byl výkon. Člověk neví co má říct. Uprostřed se střídá průvodce za průvodcem a mají své číslo nacvičené a publikum jasné. Pak tam vtrhnu já, koukám na Japonce v řadách, oni na mě a já na to česky: "Slyšíš mě?" :-)

Přítelkyně chtěla ať na tomto významném historickém místě pronesu něco, na co bych mohl vzpomínat, něco co by se hodilo, vždyť se tu hrály hry už před 2 tisíci lety. Mě je teď fakt líto, že jsem neřekl třeba: "Kolik třešní, tolik višní" :-). Nebo jsem si mohl nahlas ulevit, a drze pozorovat jestli to fakt všichni slyšeli. To by asi byla premiéra tohoto divadla. Taky jsme se rozhodli, že půjdeme na páteční večerní představení Britského národního divadla, na hru "happy days" v hlavní roli s Fionou Shaw. Vstupné bylo 30 EUR/vstup.

Už teď dopíšu, že jsme v pátek před vstupem zjistili, že: nesmíme fotit, ale měli jsme foťák, žádné podpatky, ale přítelkyně je měla, žádná voda, ale tu jsem měli :-) ještě že už nekouřím. Jo, ale Řekové mě tam štvali dost. Nesmělo se kouřit, ale vesele kouřili. Viděl jsem ženu, které řekli, aby přestala a ona ji típla o 2 tisíce let staré kameny :-). Ostatní památky v Epidauru o.k., Odeon, antický špitál, muzeum, které je v pondělí vždy do 12:00 zavřeno :-), stadion. Každopádně bylo to pěkné, fotil jsem každý šutr. Odjíždíme asi v 10:30 a jedeme na Mykény. Po cestě jsme z ničeho nic ještě nedaleko Epidauru narazili na Mykénský most.

Mykény jsou známy díky trochu kontroverznímu archeologu Schliemannovi, který v předminulém století odkrýval antiku, ale taky si sem tam pro sebe něco zřejmě nechal (odkaz). Každopádně udělal kus práce. Z Tola do Mykén asi zase těch 30 km. Nejprve jsme zastavili u Atreovy pokladnice, zaplatili vstup za 6 EUR, který platí jak pro tuto hrobku, tak i horní pevnost a muzeum. Fakt jsem obdivoval gigantické kameny a to, že je to mnohem starší než jakákoliv jiná památka, kterou navštívíme.

Uvnitř Atreovy pokladnice jsme byli chvíli sami a mohli si vyzkoušet ozvěny nebo dupání nohou o zem. Pevnost samotná je známa především lví bránou, kulatým hrobem, kde se našla maska krále Agamemnona (originál je v Britském muzeu + později se prokázalo, že mu patřit stejně nemohla), zajímavé jsou studně na druhé straně paláce. Přítelkyně byla dost nervózní - fotil jsem každý šutr :-). Muzem bylo super. Můžete si i něco vyfotit, ale bez blesku. Po asi 2 hodinách vyjíždíme do Nemei.

Nemea je antické město, kde se pořádaly hry podobné olympijským. Pořádaly se vždy rok před olympijskými. Nemea - kromě toho, že v pondělí je přece muzeum zavřeno (já se z nich asi po....) tak je zcela zničena. Stojí tam jen 3 sloupy chrámu..... , ale za vidění stojí umývárna pro sportovce.

Jsou tam krásné umyvadla a místnost, kde se sportovci před výkonem mazali olivovým olejem apod. Přes cestu je pak stadion samotný (otevřený jen do 15:00 v pondělí). Takže jsem měli jen 5 minut, utíkali jsme k němu. Byl zachovalý. A přítelkyně mohla ukázat jak se připravila na běh :-). Pak jsem málem přejel psa a mohli jsme frčet dále. Rozhodli jsme se, že pojedeme k určitému jezeru, které je v úrovném údolí mezi horami. Průvodce od Marca Pola popisuje krásnou přírodu a na mapě je to kousek. No a to je te problém. Ono na Peloponésu je vše na mapě kousek, ale ve skutečnosti je to cesta na 4 hodiny v serpentýnách. V tento moment mi poprvé vytekly nervy. Poprvé jsem okusil stupiditu Řeků a jejich značení silnic. Hlavní tahy jsou v pořádku, ale jakmile vjedete do menšího města (né vesnice, myslím město např. Nemea, Sparta a další), jste ztraceni. Řekové nikdy neznačí hlavní cestu, jen dávají značku na vedlejší. Rozdíl je hned patrný: V Čechách vjedete do města, vidíte ukazatel třeba na Prahu a když pojedete pořád po hlavní cestě, tak vždy vyjedete z města a pokračujete správným směrem. Bohužel ne na Peloponesu. Tady aby jste dosáhli stejné věci musíte v každé křižovce nejprve skouknout ve kterém směru má kdo stopky, a tam kde není, tak tam odbočit. To je bohužel zhola nemožné, takže na kruháči/rondlu, který byl standardně jako všechny křižovatky bez značení jsme jeli blbě a jeli jsme zbytečně 2 hodiny v serpentýnách až jsme dojeli na konec cesty a vrátili se zpět na neoznačený kruháč.

Pak jsme jeli další odbočkou a až třetí byla správná. Jestli si myslíte, že se někoho zeptáte na cestu okolo 13:00, tak se pletete, Řeci mají siestu = nepracuje se, nemluví se a nevychází se. Nervy mi tekly. Fakt je Řecko v EU? Já si připadal jak někde v Somálsku. Jo a s tím rozvojem Řecka to taky není nijak závratné. Nechápu jak můžou být takoví bordeláři - fakt nepřeháním :-). Takový bordel = sáčky, petky, tašky, různý odpad všude okolo cest, na polích, na chodnících, před domama, okolo domů, za domama :-) jsem neviděl. Jsou neuvěřitelní. A ještě jedna věc ohledně křižovatek. Nepoužívá se značka dej přednost v jízdě (aspoň já ji nikde neviděl), zato používají stále STOP = a proto už na ni nikdo nestaví :-). Tipuju, že někdo na ministerstvu chtěl zlepšit katastrofální nehodovost a zavedl všude stopky :-) asi jim poradím, aby značili hlavní cesty, to pomůže daleko více. Každopádně asi po 4 hodinách jsme ujeli těch cca 10 km podle mapy.

Zastavili auto, já se uklidnil a šli jsme značenou stezkou. Jedna byla jen naučná a vedla po cestě vedle které tekla nádherně průhledná voda a bylo tam plno zvláštních motýlů apod., ale jezero nikde. Už bylo téměř 19:00 a v tolik jsme chtěli zase vyjet. Pak jsme si všimli, že na mapě píšou, že k jezeru se jde cestou vzdálenější od kostela. Tak jsme ještě rychle běželi, ale museli jsme to vzdát, slunce už bylo proklatě nízko a Apollón mi říkal, že serpentýnami v noci jelo mnoho z těch, co mají okolo cest malé domečky/pomníčky. Ale stejně jsem se pak dočetl, že v létě je vyschlé a je to jen bažina porostlá rákosem. Každopádně Korinth vypadl z plánu a museli jsme ho přesunout. Na cestě zpátky jsem ještě jednou zkontroloval ten kruháč jestli jsem fakt nepřehlédl ukazatele, ale fakt tam nic nebylo... blbci.

Více informací na: Epidauros 
Více informací na: Mykény
Více informací na: Nemea

5. den

Sparta, Mystras, LAGUNA

Trasa:Tolo, Nafplio, Mili, Tripoli, Sparti, Mystras, Kalamata, Laguna a zpět
Km:

Vyjeli jsme okolo 8:00 směrem: 130 km do Sparty po cestě: Nafplio, Mili, Tripoli, Sparta. Projeli jsme Nafpliem až téměř k přístavu a jeli zkratkou těsně kolem pobřeží zálivu v Nafpliu a kolem turistických center do Mili. Dost to zkrátí cestu. Následně nádhernými serpentýnami na kopec. Tady dostávala Twigi pěkně zabrat, větrné elektrárny byly krásné a pohled zezhora na záliv také. Na druhé straně jsme sjížděli rychlou silnicí směrem na Tripoli. Dost mě bavily značky upozorňující na padající kamení, protože ty balvany co trčely ze skal byly někdy několikatunové :-). V Tripoli jsme podjeli dálnici a dali se směrem na Spartu. Nevzpomínám si jestli to byly šilené serpertýny nebo ne, ale k těm se vrátím za chvíli. Cestou jsme minuli několik kostelíků. Ty v Řecku jsou naprosto jiné než u nás, a také jejich hřbitovy jsou jiné. Když jsem jich tak pár zahlédl, tak mě napadlo toto: u nás jsou jak kostely tak hřbitovy architektonicky stavěny tak, aby udivovaly, až téměř zastrašovaly, působí ponuře, tmavě a tajemně. V Řecku kostely vypadají svátečně a radostně, jsou v červeno/zeleně/bílých kombinacích apod., takže z nich máte naprosto jiné pocity než u nás. Hřbitovy jsou laděny do bíla atd. No a když jsme kolem jednoho takového projeli, tak si vzpomínám že za ním byla benzínka a teď pozor! Od nehody mě dělilo 5 cm. Já jedu po hlavní asi 40 - 50 km/hodinu, po levé straně je benzínová stanice, vidím nový mercedes, který dočerpal a řidič vyrazil k cestě po které jedu. Zabrzdil a dává mi přednost (jsem na hlavní a tady jsem si byl jistý :-)) a v tom když už jsem naprosto blízko se rozjel a vjel mi do pruhu. Já to ztrhl doprava, takže pravé kolo bylo mimo cestu a zatlačil na ... airbag :-). Tak jsem toho blbce chtěl vytroubit, ale nemohl jsem najít klakson. Blbec si mě všiml až když koukl vpravo a kouká, že vedle něj je jiné auto. Byl jsem poučen, že ikdyby se to stalo přesně jak říkám, tak mi stejně napaří spoluúčast, protože jsem turista a Ti jsou bohužel vždy vini, takže jsem děkoval bohu, že si mě amatér s novým mercedesem alespoň všiml a neshodil mě úplně mimo cestu :). Dost se mi roztřepaly nohy :-) Každopádně ve Spartě došlo k tomu o čem jsem psal výše. Vjedete do města po hlavní příjezdové cestě, ta krásně navazuje na hlavní třídu s travnatým pásem uprostřed. Asi po 5 minutách jízdy zjistíte, že jste na staveništi a odbočka zase nikde. Takže jsme zase jezdili asi 30 minut v nevelkém městě Sparta a hledali archeoogickou část, ale nic. Pomohl nám až chlap v knihovně - sice nemluvil anglicky, ale navedl nás do směru. Po chvíli jsem narazil na značku mířící na Archeological site of the Sparta. Ale to už mi zase tekly nervy. Tady mě poprvé napadala spiklenecká teorie. Řekové to dělají schválně kvůli penězům protože: Místní lidé + řidiči autobusů s turisty vědí, která je hlavní, takže nehodu nezpůsobí. Nehodu způsobí pouze turista, který pak ze svého zaplatí škodu na autě a přinese zisk majiteli půjčovny i pojišťovně a tím příjem do státní kasy. Taky mě to nutilo přemýšlet jestli nebudu jezdit na fakultativní výlety autobusem. Mám fakt dojem, že je to naschvál. Určitě Vás taky napadlo, že jsem musel několikrát projet bez mrknutí oka křižovatku, na níž vedla hlavní třeba vpravo a tam mě mohl zprava někdo sestřelit :-). Jak jsem psal výše.... blblci. Takže jsme to našli, zase jsem se uklidnil. Ze Sparty už moc nezbylo, ale i tak mě to uchvátilo. Divadlo, pevnění a hlavně minulost tohoto místa, tvrdost výchovy, těžká bronzová výzbroj, kterou museli nosit.

Ti museli mít fyzičku jako blázen.

Následně jsme odjeli do Mystrasu - ukazatel jsem zahlédl a pak jsme jeli za autobusem. Mystras je nové sídlo bývalých Sparťanů. Hlavně se rozrostl později. Je to město na kopci, kdežto Sparta byla přímo v údolí.

Každopádně ten výšlap v Mystře zvládne málokdo, proto tam "nedoporučuji" jet v létě nikomu, kdo není fyzicky zcela fit. Jinak je to krása.

Pak jsem se rozhodli překonat ještě pár kilometrů a přejet přes Kalamatu až k laguně Voidokilia. Tady se ukázalo zase, že km v mapě ve skutečnosti matou. Byly to nejdelší serpentýny jaké jsem jel. Dost mě ke konci už bolely ruce (Twigy bez posilovače a točíte v malých rychlostech). Ale byla to krása. Obrovské srázy, cesty kopané do skal, zcela jiné stromy a rostliny, zcela jiná barva zelené, která se všude ukazovala. Na vrcholu těch hor jsem si fakt připradal jako někde v parku v Kanadě, jeden kopec pokrytý hustým jehličnatým lesem, druhý jakýmisi světlými keři, do toho strmý skalnatý sráz do nevídaných hloubek. Téměř okamžitě jak jsme přejeli vrcholky se ukázala druhá strana Peloponésu - Peloponés ohořelý. V roce 2007 Peloponés hořel a právě druhá strana je dost shořelá, černé skelety stromů stály všude. Byl to obrovský rozdíl. Ale měli jsme radost, že už nejedeme do kopce, ale z kopce. Ale serpentýn neubylo. Mě už z toho téměř bylo špatně :-). Nejde o zatáčky, ale musíte být stále ve střehu. Pokud z druhé strany serpentýny jede autobus, tak 100% jede ve Vašem pruhu, aby ji vytočil, takže musíte neustále koukat jakoby vpřed a stát na brzdě. Naštěstí tam nejel ani jeden, asi by to bylo i pro autobusy moc. Asi po 3 hodinách jsme vyjeli z hor, jeli přes Kalamatu okolo našeho letiště k Laguně. Dojeli jsme do správného městečka, ale neviděli jsme kde stočit k vodě. Nakonec jsme se dostali k laguně, ale nebyla to ona. Na obrázku z Marca Pola vypadala jinak, lépe. Obsluha na plážovém baru nám dala ochotně mapku a poradila jak tam dojet. Po cca 20 minutách jsem byli tam, kde jsem chtěli. Bohužel Laguna je jiná než v popisu. Bylo tam hodně mořských chaluh, jak na pobřeží, tak ve vodě a vstup byl písčitý, ale moc příkrý.

Takže jsme alespoň zjistili, že tato laguna je ve srovnání s lagunou na Elafonisosu na Krétě bohužel tisíckrát horší. Cesta zpět byla mnohem lepší, jeli jsme po hlavní cestě a pozor - pršelo a to hodně.

Více informací na: Sparta

6. den

Olympie

http://en.wikipedia.org/wiki/Olympia%2C_Greece
Trasa:
Km:

Do Olympie jsme se moc těšili. Je to místo spojené s velmi zajímavou tradicí opakovanou každé 4 roky. Je to až neuvěřitelné, že hry probíhaly téměř 1000 let. Nyní je máme už 100 let. Hlavní rozdíl je ten, že kdysi se odkládaly války kvůli hrám, nyní se hry odkládají kvůli válkám :-).

Cesta do Olympie byla v pohodě, trochu serpentýn, nádherné městečko zasazené do kopců nad krásným údolím jsme vyfotili a pokračovali dále do Olympie.

V jednom nejistém místě jsme se zase málem ztratili, ale to patří do koloritu Peloponésu a už jsem si zvykl. Jakmile jsme dorazili do samostného města Olympie, jel jsem stále rovně za nosem až jsem dojel na cestu z dlaždic. Chvíli jsem váhal jestli nejsem na promenádě pro pěší, protože se na mě začali točit lidé, ale asi jen koukali. Po chvíli se ukázalo více aut. Projel jsem promenádu, zaparkoval na stinném místě a vyrazili jsme. Přešli jsme řeku, koupili vstupné myslím, že za 9 EUR na osobu a zkoumali místa, kde sportovci trénovali, kde rozhodčí vyřazovali slabé jedince apod. Byla tam místnost s několika ozvěnami, samozřejmě stadion, který jsme si proběhli tam i zpět :-).

Dům císaře Nera, který si nechal vystavět u příležitosti toho, že se zúčastnil her myslím, že v 65 A.D., římské hospody, krásné mozaiky a v muzeu mnoho zajímavých soch apod. Zase jsem fotil každý šutr :-).

Po opuštění areálu jsme měli hlad. Já bych to možná vydržel, ale přítelkyně už byla moc unavená, takže jsme si zašli na dlážděnou promenádu něco koupit. Bohužel v super marketu neměli žádné pečivo, nic co by se dalo vzít a jít. Trochu jsme ještě prošli okolí, ale samé taverny (se skrytými cenami :-) nebo aspoň většinou), takže jsem se naštval, koupili jsme v super-marketu colu, sušenky a jeli jsme. Ale přítelkyně ta teda byla naštvaná, se jí nedivím, jsme celý den nic nejedli. Také proto jsem si dali v nádherné vesničce o které jsem psal o pár řádek výš já řecký salát, ona špageti a byla to krása. Najezeni jsme pak dojeli v pohodě zpět do Tola. Byl jsem grogy a hned po umytí jsem usnul.

7. den

DELFY

http://en.wikipedia.org/wiki/Delphi
Trasa:
Km: 660 km

S Delfami jsme si nechali poradit jak na ně jet. Existuje více cest a možností:
- Nafplio, Korinth, v Elefsině odbočit z dálnice na Thébyů a pak na Delfy
- Nafplio, Korinth, a celou cestu dále po dálnici okolo Äthén pak zase na Théby a do Delf
- Nafplio, Korinth, tam stočit vlevo a vzít Korintský záliv zleva ať už přes most nebo lodí z Egia do St. Nikolaos.

Chlápek z půjčovny nám poradil jet druhou variantou do Delf a zpět kteroukoliv jinou. Náš Delegát radil jet tou třetí a lodí nebo přes most. My jsme měli strach, že odbočit z dálnice bude chyba (serpentýny by nás stály moc času) tak jsme jeli třetí variantou i když se ukázalo, že velké serpentýny tam nejsou a nebylo by to hrozné. Cesta byla v pohodě, za Athénama jsme si dali hambáč v Mekáči a pokračovali dále po dálnici. Zase jsme platili za Talls jako mourovatí, ale to jsme nevěděli to nejhorší, ale k tomu později. V Delfách jsme zastavili téměř na prvním parkovišti a šli pěšky dále. Vstup byl myslím 9 EUR komplet a musím říct, že byly krásné. Někdo může říct, že jsou to jen rozvaliny, pár sloupů atd., ale byla to krása. Zaujalo mě dost například stěna Apollonova chrámu, která je pokryta nesčetným množstvím zpráv o různých událostech, co se tam děly. Průvodkyně, kterou jsme "nechtíc" poslouchali taky říkala, že to byly takové noviny na zdech, kde si mohl každý přečíst o nějakých událostech apod. Samotný chrám, divadlo, výzdoba zdí, stadion. V muzeu byly taky překrásné kousky u kterých jsem se tak zdržel až mi přítelkyně málem dala přes ....

Cesta zpět byla standard. Trochu serpentýn, trochu zdržujících kamionů, trochu adrenalinu při jejich předjíždění, každopádně jsme věděli, že budeme mít zpoždění. Trochu jsem se naštval když se mi podařilo předjet po delší době jedny dost zdržující Řeky v nějakém osobáku, co nebyli ochotni se ani přiblížit ke krajnici (to se Vám bohužel někdy stane) a uháněl jsem dál. Pak mi přítelkyně řekla špatně odbočku a já jel chvíli špatně. Po asi 10-ti minutách jsem byl zpět na cestě a.... přesně tak, byli přede mnou a nedali se předjet. Nervy mi tekly :-) Nakonec jsem je někde předjel a jel jsem chvíli jako blázen, ale měl jsem to pod kontrolou. Chtěl jsem dohnat to zdržení. Blížili jsme se k mostu, byla to krása až... až na 11,80 EUR za přejetí mostu. :-) Sakra, to je nápad na doplnění státních rozpočtu. Navrhuju v Čechách postavit a zpoplatnit nějaký most a chtít za přejetí 300,- Kč :-).

Pak jsme jeli po dvouproudové dost nebezpečné cestě na Korint za kterou platíte za přejezd... to jsem taky nepochopil :-) ale zahrnuju to vše do systému pasti na cizince a neznalce křižovatek. Zpět jsme dojeli dost pozdě, ale dobré.

Museli jsme počítat každé euro, natankovat doplna + vrátit špinavé auto jako prase + objednat ho na zítřek na 18:00, protože jsme chtěli jet do Epidauru do divadla.

8. den

TOLO

Konečně jsem se vyspal, zašli jsme na pláž, ráno zase naprosto bez vlnek, akorát mě píchla vosa pod kotník, pak jsem zase spal a pak zase pláž. Večer už tradičně zmrzlina. V 18:00 jsem si vyzvedl Twigy a jeli jsme do Epidauru. Přítelkyně v sukni, halence a botech na podpatcích, já měl alespoň kalhoty. Asi ve 20:00 jsme byli v Epidauru, ale představení mělo zpoždění a začínalo až ve 21:30, takže jsme měli čas a čekali jsme před vchodem. Tam jsem si všiml, že na vstupence je naznačeno: žádný foťák, žádné pití, žádné podpatky, žádné cigarety :-). Ještě že jsem už alespoň nekouřil. Nebyli jsme nejníže, ale myslím, že jsme byli právě v nejlepších řadách. Divadlo je děleno na dvě hlavní části. Jedna postavena Řeky, vyšší přistavěna Římany. My seděli v horní části postavené Řeky. Byly tam i volná místa, takže jsme se mohli natáhnout. Nechali jsme se vyfotit, my vyfotili jiné. Pak okolo Řekové začali vesele kouřit, pak jedna z nich típala cigaretu o sedadla :-). Zabijáci. Představení jak jsem psal výše, Happy days. Byla to nádhera. Osvětlení, kulisa hor, západ slunce, hvězdy nad hlavou, nádhera. Představení trvalo asi 1,5 hodiny. Na zpáteční cestě jsme jeli dost opatrně. Já jel jako druhý v pořadí v určité skupině aut. Před námi nikdo, jen tma a serpentýny a sem tam koukalo z křoví nějaké zvíře. Bál jsem se, že někoho pošlu k Apollónovi a zaplatím za škodu na autě, zvlášť když jsem viděl auto přede mnou jak uhýbá něčemu co bylo teda dost velké. Projížděli jsem i pár vesnicemi a v jedné z nich na mě někdo v modré košili mává a ukazuje před sebe. Tak si říkám, že to je policajt, protože tam bylo 40 a já jel 50. Už jsem brzdil a v tom koukám: chlápek z restaurace oblečený téměř jako policajt láká na večeři :-). Jsem ho málem nechtíc přejel. Zase jsme minuli mykénský most a pak hned spát.

9. den

KORINTH, TOLO

Je to náš poslední cestovní den. Ráno jsme si dali snídani a vyrazili po staré national road do Korinthu. Odbočku jsme našli, místo také. Trochu jsme nevěděli, kde je vstup, ale motal se tam takto každý kromě místních a organizovaných zájezdů - tradice. Vstup myslím za 6 EUR. Projdete okolo studny, okolo chrámu myslím že Athény, krámků okolo náměstí, kde řečnil i apoštol Pavel, protože kdysi žila v Korintu i početná židovská komunita, je tam nádherná mozaiková podlaha, zajímavá kašna i mramorová cesta vedoucí k moři. Mysím, že kdysi v Korinthu žilo až půl milionu lidí - nepředstavitelé. Pak už jen zbývalo se na zpáteční cestě zastavit v Nafpliu, kouknout na pevnost, lákadla pro turisty, . zastavit se v Lídlu (jsme mysleli, že nakoupíme alespoň olivový olej, ale prostě tam nic není). V Tolu jsme šli na pláž, pak jsme šli vrátit auto. A tam mě naštvali a teda dost. Majitel této pobočky Europcar, se kterým jsem si dohodl cenu za předešlých 5 dní tam nebyl a pořád jsem nevěděl kolik budu platit (pro vyjasnění: poprvé nám dal cenu na 5 dní 148 EUR = cca 30 na den + v nádrži chyběla 1/4 paliva ikdyž to mělo být plné. Samozřejmě když jsem ho vracel tak jsem nemohl odhadnout kolik mám natankovat takže jsem ho vrátil plné a Europcaru ušetřil pár EUR, pak jsme na jeden den auto vrátili a půjčili si ho pak znovu jen na jeden den kvůli divadlu v Epidauru). Doufal jsem maximálně na 35 EUR, to jsem byl ještě ochoten dát. Jenže byl tam jen jeho syn a nějaká spolupracovnice. Ten mi suše oznámil, že zaplatím 40 EUR, protože to je cena za jeden den. Ohradil jsem se, že se mi to zdá moc. A on mi začal vysvětlovat jako nějakému blbci, že jsem dostal lepší cenu, protože jsem bral auto na 5 dnů a teď jen na jeden den. To, že jsem vracející se zákazník a ještě jsem jim doplnil nádrž do plna jsem mu nechtěl vysvětlovat, protože mi připadal jako blbec. Každopádně jsem byl naštvaný (sice kvůli pár EUR, ale jde o princip) možná i kvůli tomu způsobu jak mi to začal vysvětlovat a byl hned hotový. Takže mé doporučení: Europcar už ne, berte tu vedlejší ikdyž má v prospektu v angličtině chybu. Cenu měla o něco nižší než Europcar a ještě nabízela spoluúčast jen 350,- EUR a Fiata Pandu. To zprvu nabízel i Europcar, ale změnil na Twigy.

10. den

Mám nohu jak papuč :-) nejsem alergický na včely, ale tady jsou asi zákeřnější. Jinak jsme na pláži, pak spím, pak zase pláž a jsou super vlny. Přítelkyni učím klouzat ve vlnách. Bolí mě trochu v krku a večer už nemám kotník :-)

11. den

Ráno snídaně, protože už jsme sbaleni tak jsme hned vyrazili k vodě ještě s pár lidmi z hotelu. Poslední rozloučení bylo super. Postavil jsem zvláštní hrad - není na fotkách bohužel. Noha už byla trochu lepší. Asi v 10:30 jsme odešli z pokojů, vrátili ovladače a klíče od pokoje i trezoru na recepci a čekali na autobusy. My odjeli autobusem číslo 1, který jel jako první. Cesta byla docela hrozná. Nejprve zvláštní objížďka okolo Argosu, pak po zastávce v Gigapoulisu vypadla klima v busu a vyřešilo se to otevřením střešních poklopů. Vichr jako prase, ale trochu to chladilo, ale stejně bylo horko. Pak jsme dorazili se zpožděním na letiště, odbavili nám kufry, pak nás. Rozloučili jsme se s delegátem a vešli do tranzitní místosti, kde bylo těch - 10°C :-). Letadlo mělo zpoždění a tady jsem si uvědomil proč tam vlevo při našem příletu bylo tolik lidí namačkaných na sklech. Skla byla jedinným místem, kde bylo trochu tepleji. Ještě se lidé chodili ohřívat na záchody. To je další důvod proč si myslím, že Řekové jsou blbci. Ke konci mě už řádně bolelo v krku. V letadle jsem byl u okýnka a slunce mě trochu hřálo, ale jinak taky zima. Ke konci letu se mi ulevilo, ale byl jsem z toho špatný, protože to je bohužel většinou příznak toho, že se nemoc už usídlila v těle a za chvíli to rozjede v plné parádě, což se ukázalo hned v noci. V Praze jsme vysedli, vzali kufry, oblékli se teple a šli na autobus. Byl to tmavý deštivý den. Doma jsem se večer ještě vybalil (přítelkyně nechtěla, že až zítra) ale já mám vždy pravdu :-). Takže byla šťastná, že to příští den nemusela dělat sama - já jsem byl mimo, s teplotou a antibiotiky na silnou angínu.

Takže sumarizace:

Bylo to krásné.

Odkazy: Peloponés - Tolo Francie autem Agia Galini Odpadkové koše Jak na akné